Codex gigas - Ďáblova bible

Codex gigas  je největší rukopisná kniha ( kodex ) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem  13. století  v  podlažickém klášteře  v Podlažicích u  Chrudimi . Bývá označována  latinsko - řecky  Codex gigas  (v překladu „Obrovská kniha“), počeštěně  Kodex gigas , nebo podle výjimečného vyobrazení  ďábla  také jako  Ďáblova bible , švédsky  Djävulsbibeln . Dále je, či dříve byla, také označována jako  Codex giganteus ,  Liber pergrandis  či  Gigas librorum .   Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.

Vzhled kodexu

Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světel kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahovalo 320  pergamenových  listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly  řeholní pravidla  benediktinského  řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg ^[2]  a odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží  oslů  či  mezků . 

Historie kodexu

Kodex patrně vznikl v klášteře  Podlažice  u  Chrudimi . Záznamy v kodexu končí rokem  1229 . V roce  1245  byl kodex zastaven  cisterciáckému  klášteru v Sedlci . Pavel Bavor z Nečtin  ( 1290  až  1332 ) jej roku 1295 odkoupil pro  břevnovský klášter . V letech  1477 – 1593  se kodex nacházel v klášteře v  Broumově . V březnu  1594  byl převezen do Prahy, kde se stal součástí  sbírky  císaře  Rudolfa II. 

Na konci  třicetileté války , v roce  1648 , se  švédská armáda  podařila nečekaný  přepad Prahy  (dobyli však pouze levobřežní část), přičemž se  ukořistili a odcizili  poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy  kunstkomory , jež byla odvezena do  Stockholmu . Rukopis  je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat její od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském  Klementinu .

Nedaleko místa svého vzniku, v expozici  Městského muzea v Chrasti  je připomenut alespoň  maketou . 

Obsah kodexu

Celý rukopis je napsán latinsky. Jeho obsah je větší množství různých textů, které lze rozdělit do desítek skupin: 

• text  bible  v latinském překladu ( Starý  a  Nový zákon ) v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí z moderních překladů (pořadí jednotlivých knih je poněkud jiné, jsou zde obsaženy i deuterokanonické texty jako např.  kniha Báruch )
• Josephus Flavius  ​​​​– oba jeho spisy z oblasti  historie  – tj. Židovské starožitnosti  a  Židovská válka
• Isidor ze Sevilly  – kopie jeho monumentální encyklopedie zvané  Etymologie
• několik drobnějších spisů s lékařskou tematikou, podle kterých se v této době vyučovala medicína a která souvisí především s činností tzv. salernské lékařské školy  – např.
  • úvod ( Isagoge ) do lékařské problematiky, který je vlastně latinským překladem spisu  Masá'il fi t-tibb  arabského učence  Hunajna ibn Isháqa  (9. stol.), který přeložil  Konstantin Afričan  v 11. století
  • Liber de oculis  – tj. spisek  oftalmologický  od stejného autora přeložený stejným překladatelem
• vyznání hříchů
• obranná zaklínadla pro vyhánění démonů (strany na zčernalém pergamenu)
• Kosmova kronika česká
• kalendář s  nekrologiem , seznam bratří podlažického kláštera
• strana s  hlaholskou  a  cyrilskou  abecedou
• dalších padesát drobných poznámek, které byly do kodexu zapsány dodatečně ještě během středověku ale i později

Kodex obsahuje  iluminace  červené, modré, žluté, zelené a zlaté barvy,  iniciály  jsou velmi bohaté, často přes celou výši stránky. Značně poutavé jsou spirálovitě zdobené vzory, z nichž vyrůstají různé květinové výhonky. Stylově se jedná o klasickou ukázku  románského  knižního knihovnictví. Na celém díle fascinuje jeho jednota, ráz písma je beze změny téměř v celém rozsahu, bez vlivu stárnutí písaře, nemocí, počasí či nálad. Možnost, že rukopis vznikl v rámci písařské dílny, je minimalizována absencí odlišných rukopisů. Odlišné rukopisy jsou znatelné pouze na stranách 216–224 (přepis jedné z dvaceti etymologií od Isidora ze Sevilly) a stranách 305–311 (kalendář s nekrologem).Veškeré údaje o vzniku díla a autora v knize chybí. 

Na listu označovaného čísla 289 (podle serveru Manuscriptorium.com) či 290 (podle stránek Švédské národní národní) je na jinak prázdné stránce knihovny naprosto  unikátní  vyobrazení ďábla, o velikosti skoro 50 cm. Několik předchozích listů je napsáno inverzně na tmavém podkladu a má charakter velmi ponurý (kromě vyobrazení nebeského města), hodně odlišný od celého zbytku kodexu. 

Legenda o sepsání Ďáblovy bible

Podle  legendy  v klášteře žil  mnich , který  zhřešil . V roce  1212  se vydal spolu s královskou výpravou  Přemysla Otakara I.  do  Basileje , aby od  Fridricha II.  přijal  Zlatou bulu sicilskou . Tam se nachází s jedním tajemným mágem. Ten ho začal zasvětil do temné magie a uctívání  Satana . Po jeho návratu do Podlažic se ale o jeho satanistických rituálech dozvěděl opat, a aby se provinil mnich vyhnul přísnému  trestu  zazdění zaživa, slíbil, že napíše za jedinou noc největší knihu, obsahující všechny vědomosti světa.Dostal veškerý potřebný materiál a pustil se do díla. O půlnoci mu bylo jasné, že úkol nemůže zvládnout, a zaprodal svoji  duši  ďáblu . Ten za něj celé veledílo sepsal, biblické pasáže ovšem s velkým sebezapřením, odporem a nechutí. Je zajímavé, že kniha obsahuje také řadu zaklínadel, např. pro vyléčení, vypátrání zloděje apod., ale ne pro  vymítání ďábla , ačkoli Benediktinský řád exorcismus prováděl. Mnich pouze z vděčnosti přidal ďáblův obrázek, který je na straně 290 a vyobrazuje ho zde opravdu netradičně.

I přes tuto legendu o svém sepsání se Codex gigas dlouho užíval, četl a studoval různé učenci a nebyl nikdy předmětem šetření  inkvizice . 

Legenda i kodex hrají podstatnou roli ve filmu  Ďáblova lest .

zdroj: wikipedie