Teplicko - Adršpašské skály
Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály ( německy Adersbach-Weckelsdorfer Felsenstadt ) byla vyhlášena již v roce 1933 na rozloze 1771 ha k ochraně zachovalých celků skalních měst . Chráněné území je od 1. června 2015 ve správě regionálního pracoviště Východní Čechy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR . Národní přírodní rezervace se nachází na území okresů Náchod a Trutnov
Geografie, geomorfologie
Přírodní rezervace se nachází zhruba v trojúhelníku vymezeném obcemi Adršpach ( základní sídelní jednotka Horní Adršpach ), Teplice nad Metují a vrcholem Čáp nad vsí Skály v turistickém regionu Kladské pomezí ve východních Čechách v Královéhradeckém kraji .
Na tomto území se po ústupu křídového moře vlivem tektonické a erozní činnosti včetně zvětrávání vytvořily v původně souvislé pískovcové tabuli dvě izolované skupiny skal – skalní města Adršpašské skály a Teplické skály vedle sebe od sebe oddělená hlubokou Vlčí roklí.
Adršpašsko-teplické skály jsou samostatnou g eomorfologickou částí podokrsku Teplické pánve spadající do celku Broumovská vrchovina , podcelku Polická vrchovina a okrsku Polická pánev NPR je významná nejen svou geomorfologií, ale i výskytem řady chráněných živočichů a rostlin.
Adršpašské skályOd Teplických skal, s kterými vytváří souvislou plošinu, jsou Adršpašské skály odděleny 7 km dlouhým kaňonem Vlčí rokle. Najdete zde až 90 metrů vysoké skalní věže, hluboké soutěsky, vodopád a také 2 jezírka. Celou touto oblastí vede zpoplatněná okružní stezka pro turisty.
Teplické skály
Teplické skalní město je tvořeno výraznými skalními stěnami . Od Adršpašských skal je odděleno hlubokou Vlčí roklí.
Skalní město se dělí na Skalský hřeben s nejvyšším vrcholem Skály (694 m), hřebeny Čápu (786 m), Supích skal (771 m) a Kraví hory (734 m) a na rozsáhlejší členité plošiny Bludiště.
Teplické skalní město se rozkládá podél toku Skalního potoka. Nacházíte se v nich asi 70 pojmenovaných skalních útvarů. Oblast okolo Skalního potoka vede zpoplatněná okružní stezka pro turisty, oblast Supích skal a vrchol Čáp zpoplatněná není.
Hrady
Na území národní přírodní rezervace se nacházejí pozůstatky tří hradů, zapsaných na Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky . Jedná se o skalní hrady Střmen , Adršpach a Skály .
Zajímavosti
V roce 2005 se zde natáčely některé záběry filmové verze románu CS Lewise Lev, čarodějnice a skříň .
Horolezectví (pískovcové lezení)
Adršpašsko-teplické skály, se svými stovkami izolovaných a bizarních skalních věží, jsou oblíbeným horolezeckým terénem. Zdejší ležení má dlouhou a barevnou historii. První výstupy v Adršpachu podnikli již v roce 1923 členové německého klubu KVLössnitz, kteří s tehdejším vybavením dokázali vystoupit na některé dominantní skalní věže (Král, Cimbuří, Saská Hlava, Martinská Koruna, Milenci, Starostová nebo Orel). V Teplických skalách byla první zdolanou věží Skalní koruna (1927). Předválečné výstupy byly až na čestné výjimky (Klub českých alpinistů 1935) záležitosti saských a postupně také místních. V poválečném období začíná také éra československých prvovýstupů pokračující přes generační výměny (a od roku 1960 opět i výtečnou saskou „konkurenci“) v podstatě do současnosti. S oblastí je neodmyslitelně spjatá i svérázná lezecká (horolezecká) subkultura udržující „pískařkou“ tradici a sdružující se převážně v místních „občerstvovnách“. Zájemcům o historii zdejšího lezení lze doporučit knihu Pískaři .
Charakteristické pro zdejší skalní lezení jsou zejména hladké plotny, spáry a komíny nejrůznějších šířek. „Klasické“ výstupy často vyžadují psychickou odolnost (schopnost zvládat strach) a umění zajistit se smyčkami . Díky sportovní tradici a pravidlům zakazujícím, mimo, přidávat nové zajištění jiné i dnešním lezcům porovnat své schopnosti s předchozími generacemi průkopníků a prvovýstupů.
Od roku 1992 musí Český horolezecký svaz jménem všech horolezců jednat o provozování horolezectví v NPR Adršpašsko-teplické skály výjimku ze zákona paušálně zakazujícího provozování horolezectví ve všech našich národních přírodních rezervacích.
zdroj: wikipedie